Tak se cítí kočka
14. 2. 2008
Kočka patří k duševně vysoce vyspělým domácím zvířatům.To se ukazuje například na výrazné řečitěla nebo na sociálním chování vůči jiných příslušníků stejného druhu a také vůči člověku.Jsou to ovšem velké rozdíly-kočky jsou vždy vůči sobě rivaly co se jídla nebo oblíbených míst týče,a v intenzivním soužití kočky dokonce vytvářejí hierarchii,která by měla zachovat mír v ,,kočičí tlupě".V někdy i velmi intenzivním vztahu k člověku však neexistuje žádná skutečná hierarcie,spíše se kočka ve spoluexistenci se svým člověkem často dostává zpátky do role ,,mláděte".Když se úspěšný lovec navrací do domu a zdraví ,,svého člověka"hlasitým mňoukáním,v překladu to znamená ,,Mami!Jsem zase tady!", a tím v sekundě dochází k proměně dospělé kočky v malé koťátko.Způsoby chování jako pohyby tlapek,jimiž koťata v období sání mléka podporují vylučování léka z bradavek,a větší či měntí slinění rovněž dokládají,že se mezi kočkou a člověkem nastoluje vztah matka-dítě.Nicméně toto zvláštní postavení kočky nijak neusnadní získání kontroly nad zvířete.Okouzlující směsice svéhlavosti,divokosti a do jisté míry i nezkrotnosti je patrně tím,co milovníky koček na tomto zvířeti tak fascinuje.V jednu chvíli vám kočka sedí na klíně,přede a zasněně mžourá,zatímco vy ji šimráte pod bradou,ale už v příštím okamžiku,kdy zahlédne za oknem nějakého ptáčka,dvěma mocnými skoky přistane na parapetu.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář